RECENZE: Dítě číslo 44 (Tom Rob Smith)

9. října 2015 v 13:09 | Charlyn |  Recenze

Dítě číslo 44

Autor: Tom Rob Smith
Originální název: Child 44
Série: Lev Děmidov, díl 1.
Žánr: histrorický thriller
Rok vydání: 2009
Nakladatelství: Knižní klub
Počet stran: 382
Překlad: Josef Hanzlík

Hodnocení na Goodreads: 4.07

Autor

Tom Rob Smith se narodil v roce 1979 v Londýně, kde také žije se svým partnerem Benem Stephensonem. Vystudoval Cambridge a poté ve studiích pokračoval i v Itálii, kde se věnoval tvůrčímu psaní. Po škole začal psát scénáře.




Rusko, padesátá léta. V Sovětském svazu vládne tvrdý režim, Rusko se chlubí nulovou kriminalitou. Přesto Lev Děmidov, válečný hrdina a elitní příslušník tajné policie, narazí na podivný případ. Synovi jeho kolegy se stala velice zvláštní nehoda, která do stála život. Vražda nepřichází v úvahu, proto Lev smete případ ze stolu jako shodu okolností, i když některé detaily nasvědčují něco jiného. Najednou se semele spousta špatných věcí a Lev se se svojí manželkou ocitne ve vyhnanství, kde narazí na několik vražd, které se až nápadně podobají "nehodě" syna jeho kolegy. A tak začne na vlastní pěst pátrat po vrahovi a se zděšením zjišťuje, že vražd, v Sovětském svazu údajně neexistujících, jsou desítky. A ještě k tomu se do toho zaplétají démoni ze Lvovi minulosti...

Tohle. Je. Naprostá. Bomba! Šokující, drastické, nechutné, nevídané, děsivé, úchvatné, návykové, dokonalé! A co hůř, z části pravdivé:
Vrah dětí v této knížce není inspirovaný nikým jiným, než Andrejem Romanovičem Čikatilem, rostovským rozparovačem. Pokud nevíte, o koho se jedná, byl to sériový vrah a kanibal, který mezi lety 1978-1990 zavraždil nejméně 53 žen a dětí a následně je komzumoval. V roce 1994 mu byla zamítnuta žádost o milost a byl odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán téhož roku v únoru. Zajímavé je, že Čikatilova žena neměla vůbec žádné podezření a jeho syn ještě dlouho po otcově smrti tvrdil, že byl nevinný. Kromě syna Jurije měl také dceru Ludmilu - a teď si na chvíli představte, že byste do konce života museli žít s tím, jaký byl váš otec maniak.

Obličej hrdiny, srdce kata.

Než začnete číst tuhle knížku, musíte něco vědět: Čtěte pouze za světla! Čím víc příběh graduje, tím více scén s vraždami se tam objevuje, a já měla tu smůlu, že když jsem tuhle knížku četla večer, zrovna na mě nějaká taková scéna vybafla a já pak musela držet plný močák až do rána, protože jsem se bála vylézt z postele. Tohle Smith fakt umí - nejdříve vás přinutí si toho prcka zamilovat a pak vám velice naturalisticky popíše jeho vraždu.

Ze začátku možná budete zmatení a ta spousta ruských jmen vám poleze krkem. Také se možná tak prvních padesát nebudete moci začíst. Buďte ale trpělivý, protože až se prokoušete začátkem, bude to jízda, slibuju!

V Dítěti číslo 44 je také trochu zamíchaná politika. Stalinistické Rusko bylo drsné, někomu jako jsem já, kdo si ani neumí představit, jak to ve světě před nějakými padesáti lety fungovalo, to vyrazí dech. Neexistovala žádná svoboda názoru, nemohli jste věřit ani svému nejbližšímu příteli, co kdyby to byl sovětský špion? A homosexualita, to bylo něco nepředstavitelného a zavrženíhodného.

Nejpodezřelejší mohou být právě ti, kdo se nám zdají nejdůvěryhodnější.

Dítě číslo 44 je první díl trilogie, další díly se jmenují Utajovaný projev a Agent 6. Ráda bych si další díly přečetla, ale co jsem tak slyšela, ve druhém díle se všechno točí jenom kolem politiky, tak se docela bojím, že by mě pokračování zklamalo. I když na druhou stranu, i přes všechnu tu politiku, jsou prý ostatní díly jen o maličko horší. Tak nevím, nevím, ale pokud si je přečtu, určitě tady bude recenze.

A málem bych zapomněla zmínit, že tento rok byl v kinech stejnojmenný film, ale to asi víte. Film jsem zatím nevíděla, první jsem si chtěla přečíst knížku - takže teď už se na něj můžu vrhnout a pak mu věnovat nějaký kratičký článek.
Nevím jak vás, ale mě z toho traileru úplně mrazí...


Je úplně jedno, že historické Rusko vám nic neříká, nebo nevíte, jaký je rozdíl mezi Stalinem a Leninem (ano, přiznávám, nevím to), tuhle knížku si zamilujete i tak.

Hodnocení: 4.6*

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 11. října 2015 v 19:33 | Reagovat

O filmu už jsem slyšela, má dost dobré obsazení (Gary Oldman- Sirius :-D , Tom Hardy...) a i námět je zajímavý. Osobně bych si ale asi radši přečetla tu knihu, s thrillery mám zatím pramalé zkušenosti, tak mě to celkem zajímá. :-D

2 Charlyn Charlyn | Web | 11. října 2015 v 22:47 | Reagovat

[1]: Joo, já se na film chystám v nejbližší době a na Siriuse v něm se vážně těším, protože Garyho Oldmana znám jenom z Harryho Pottera a zajímá mě, jak na mě bude působit v jiné roli :-)
A knížku si fakt přečti, stojí to za to. Pro mě jakožto pro člověka, který thrillery hltá jeden za druhým, takže ho už skoro nic nepřekvapí, to bylo brutální, drastické a šokující, takže by mě fakt zajímala tvoje reakce :-D

3 Eliz Eliz | Web | 12. října 2015 v 9:00 | Reagovat

Chtěla bych se podívat aspoň na film, i když knížka mě taky láká :)

Máš moc krásný blog :)

4 Bookeaterka Bookeaterka | Web | 12. října 2015 v 13:44 | Reagovat

[2]: Tak já jsem viděla Garyho v Batmanech a pak ve filmu Sid a Nancy, kde byl ještě vážně mlaďoch. :-D Ale v obou případech jsem se dozvěděla teprve po zhlédnutí, kdo že to vlastně je, takže bohužel žádné zvláštní dojmy nemám.
Tu knížku si tedy přečtu, ale až po tom mém slavném rereadingu Harryho. Snad to nebude až tak brutální, mám tendenci číst večer (k tomu začíná být teď i brzy tma) a vážně bych nerada jen tak pro jistotu svítila celou noc nebo zbytečně namáhala močový měchýř. :-D Ale musím říct, že se začínám dost těšit. :-D

5 Charlyn Charlyn | Web | 12. října 2015 v 15:11 | Reagovat

[3]: Co jsem tak slyšela od kamarádky, která byla na filmu předtím, než přečetla knížku, tak prý vynechali hodně zásadních věcí a bez knížky, kde je pochopitelně všechno víc rozvedené, jí dost věcí nedávalo smysl. Film jsem zatím neviděla, chystám se na něj tento týden, takže nevím, jestli je dobrý nebo ne, ale knížku rozhodně doporučuju :-) A děkuju za chválu :-)

[4]: Tomu strachu jít na záchod se nevyhneš :D Když čtu večer v posteli, mám tam takovou blbou lampičku, která mi osvětluje jenom knížku a všude jinde v pokoji je tma. A teď ty temný rohy, obrysy křesel a k tomu všemu nám dost často lupe ve schodech, i když po nich nikdo nejde, nebo se sám zapne bojler, no hrůza hrůzoucí! :D Pokaždé jsem si do postele musela vzít psa, který spí u mě v pokoji, ale do peřin má zakázáno, a spali jsme tak až do rána. No moc jsem se nevyspala, protože pes je trochu větší obluda a ještě se pořád vrtěl, ale sama jsem spát prostě nechtěla, což je na můj věk docela ostuda :D  :D

6 Tess Tess | E-mail | Web | 22. října 2015 v 21:33 | Reagovat

Opravdu skvěle napsané! :)
Knihu si chystám koupit, co nejdříve, moc se na ní těším, téma mi sice nic neříká, ale hodnocení má vážně skvělé a i tvůj článek mě docela povzbudil :)

7 Charlyn Charlyn | Web | 9. listopadu 2015 v 16:47 | Reagovat

[6]: Jé, děkuju moc! :-) Mě taky Stalinistické Rusko nic neříká a vlastně se vyhýbám jakýmkoliv knihám, které se odehrávají v Rusku, ale Dítěti 44 jsem prostě neodolala, za což jsem moc ráda, protože tohle byla fakt geniální kniha :-)

8 Knihomolka Knihomolka | Web | 28. dubna 2016 v 19:21 | Reagovat

Super recenze :) Musím si už knížku sehnat a přečíst ji, už se k ní snažím dostat moc dlouho :D

9 WinstonZew WinstonZew | E-mail | Web | 1. března 2017 v 18:04 | Reagovat

thanks benefit of this colossal informative website, finance up the skilled jobless check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>online casino</a> offers    , buy <a href=http://adultsrus.us>sex toys</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama